Těžká Rozhodnutí - 47. kapitola

10. února 2009 v 20:51 | Kumianess |  Těžká rozhodnutí
Z posledních sil dolezly do čajovny. Kumiko si objednala svojí oblíbenou Senchu a Amaya si poručila Gyokuro.


"Ty jsi z Píšečný, že jo, Amayo.
"Jo. Ale zdrhla jsem."
"Já taky zdrhla."
"Vidím. A ani se nedivím, Listová už dávno není to, co bývala."
"A to se jen tak touláš po světě?"
"Původně jo, ale pak jsme utvořili bandu čtyř lidí a spolu žijeme. Ty?"
"Pro mě si došel jeden cvok, abych se přidala k organizaci více cvoků. Ale teď mě namíchli, takže mě už nezajímá, co si vůdce říká."
"Máte vůdce idiota?"
"Takovej cholerickej nekompromisní vůl. Prostě bude po jeho, i kdyby měl zlikvidovat svět."
"Tyhle idioty fakt nesnáším. Máš ho zabít."
"Slíbila jsem mu, že to udělám. Ale s ním to není tak jednoduchý. Co vy? Jakýho máte vůdce?"
"My nějak na vůdce nehrajeme. Prostě všechno o domluvě."
"Takhle přece nemůžete fungovat, tomu nějak nevěřím. Vždycky je někdo, kdo to vede."
"Je fakt, že se v názorech neshodneme, ale všichni máme stejnej cíl. A beztak, jeden kluk mezi náma, když je zle, tak to srovná. Ale jinak se moc neangažuje."
"Protiřečíš si."
"To je to tak nepochopitelný?"
"Pro mě vcelku jo. Když jsem nad sebou neměla někoho, kdo by mě komandoval, neměla jsem prostě nikoho. Většinou jsem si stejně dělala, co jsem chtěla. Ale vždycky byl někdo, kdo mě za to seřval."
"My si všichni děláme co chceme. Takže není kdo by nás seřval. Nejlepší na tom je, že všichni chceme jednu a tu stejnou věc." Amaya zaťala zuby a sevřela křečovitě ruce v pěst. Kumiko si tohoto činu hned všimla. Dala ruce pod stůl... Tygr, drak, kůň, had, tygr, drak, had... "Shitagokoro
no jutsu!" procedila potichoučku mezi zuby tak, aby ji Amaya neslyšela. Ale ve chvíli, kdy Kumiko začínala se svým jutsu se šňůra přerušila a Amaya začala zase mluvit. "Co je? Teď jsi byla jako smyslů zbavená."
"To nic. Občas přemejšlím nad blbostma a takhle divně při tom vypadám."
"Vypadalo to, jako bys na mě zkoušela nějaký jutsu."
"Máš z boje dost zkušeností, že? Zkoušela, ale nehodlala jsem ho dotáhnout, jen naschvál, jestli si toho všimneš."
"I ty jsi dost dobrá. Skoro jsem ti toho nevšimla." Kumiko se pousmála, vzala si nenápadně prášek a pak se zvedla. "No, Amayo, ráda jsem tě poznala. První člověk, se kterým se dá normálně pokecat. Já už musím, mám ještě něco v čistírně a nechci, aby měl šéfík kecy. Tak se měj."
"Fajn. Jo a hele, Kumiko!"
"No?"
"Co takhle zajít do lázní? Ani mě nebaví se věčně někde nudit."
"To bych brala. Tak zítra zajdeme. A kdy a kde?"
"Stačí, když se kolem poledne budeš zdržovat dál od tvých společníků, já tě najdu. Stopování je moje hobby."
"Tak fajn." zamávala svým typickým stylem a pak se vrátila do čistírny pro plášť. Zapnula si ho vysoko až do obličeje, narazila si klobouk a vrátila se do sídla. Před vchodem si vzala prášek a pak vhopsala jako laňka do sídla. V hale potkala modrovlásku, která byla obezřetná v její přítomnosti. "Co je, Konan? Tváříš se, jak kdybych ti mířila kunaiem do krku."
"U tebe jeden nikdy neví."
"Ale no tak. Každej míváme svý dny. A já prostě potřebovala oddech a něco novýho. Tak buď v klidu. Můžu sežrat tyhle brambory?"
"No...totiž..."
"Tak dík." zazubila se Kumiko a vzala si talíř s brambory do pokoje.
"TVL, mňam!" křikla si, skočila na postel, poupravila si polštář a pohodlně se usadila. Pak se ládovala brambory. Šáhla do prázdné misky a až po tom si uvědomila, že je dostatečně najezená. "Jo, konečně je mi fajn." když tohle dořekla, otevřely se dveře. "No, asi moc dlouho nebude." šeptala Konan.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama