Těžká Rozhodnutí - 42. kapitola

10. února 2009 v 20:48 | Kumianess |  Těžká rozhodnutí

"Já teď nemám náladu, Deidaro."

"Od doby, kdy jsem se vrátil, nemám náladu vůbec."
"Zlepší se to."
"Chci vědět, co se děje. Je ti zle? Nebo sis za mě našla náhradu, když sis myslela, že jsem mrtvej?"
"Tak tyhle kecy nehodlám dál poslouchat." naštvala se Kumiko a vstala z matrace, na které dřív oba seděli. Deidara vstal hned za ní. Objal ji zezadu.
"Kumiko, mám o tebe strach. Dokážeš to pochopit? Já vidím, jak se mi vzdaluješ, mě to ubližuje. A ještě k tomu nejsem tak slepej, abych ti uvěřil, že ti není zle."
"Dej mi čas, Deidaro. Máš pravdu. Není mi zrovna nejlíp. Proto nemám na nic náladu. Pochop to. Nechtěla bych, abys si myslel, že se mi zvedá žaludek jen, když vidím tebe. To ne. Mám ho na vodě pořád."
"Měla bys se nechat ošetřit."
"Seš blázen nebo co jako?! Hrabe ti? Máš o kolečko víc?? Nebo míň?!"
"Čekal jsem, že to řekneš, ale Ayaka ti pomůže."
"Možná tak na psychiatrii mi pomůže."
"Takhle o ni nemluv, zachránila ti život."
"Však já jí taky. A už to neřeš. Nemám nejmenší zájem!" prskla a zalezla do stanu. Lehla si a než usnula, přemýšlela o tom, co se s ní děje. O tom, co se stalo Ayace a Itachimu a jak Ayačino tělo reagovalo na nový zárodek. Stejně jako Kumičino, akorát Kumiko má hrozné bolesti a křeče, které se kolikrát jen stěží dají ustát. Udělalo se jí znovu špatně. Ráno vstávala jako poslední. Vylezla skroucená ze stanu. Uviděla Deidaru, jak se jako hromádka neštěstí krčí u ohniště. Mlčky kolem něj prošla. Deidara moc dobře věděl o Kumiko přítomnosti, ale neotočil se. Kumiko se šla projít a když se vrátila, stan už byl sbalený a všechno na cestu přichystané. Vrátili se do sídla Akatsuki a Kumiko zase chytila nevolnost. Po cestě jen pozorovala udivené tváře, jak se hrnuli do místnosti, kde stál Deidara se Sasorim, zřejmě ho přivítat. Odběhla na toalety. Viděla na poličce těhotenský test po Ayace, ještě jeden tam byl. "Bože můj, ať je to negativní!" Kumiko si četla návod stylem ob řádek. Test provedla a pak řekla. "Cože?! Ty zmetku jeden, nebarvi se! Nebarvi! Slyšels?!" rozkazovala Kumiko v návalu rozčilení, ale zbytečně. 4 minuty uběhly a dvě čárky byly barevné. Kumiko si omyla obličej ledovou vodou a opřela se o umyvadlo. Podívala se na sebe do zrcadla. "Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi... Můj bože! Jak takovej člověk jako já může mít dítě?! Už teď ho lituju!" křikla na sebe do zrcadla. Mrskla s krabičkou o zem a kopla do vany. Sedla si na okraj a přemýšlela. Bylo jí hrozně divně, pořád si říkala, že ten test musel lhát. Ale nakonec si uvědomila, že nebyla s Deidarou opatrná. Vylezla šíleně podrážděná z koupelny a dole už bylo nadprůměrně rušno, Deidara byl středem pozornosti. Kumiko si sedla mimo, ale když zaslechla Deidaru, jak říká: "Nejspíš jsem jí proti srsti, asi není ráda, že jsem..." a dál už neposlouchala. Vyletěla jako šíp a dala mu pohlavek. Všichni na ni nechápavě koukali.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama