Těžká Rozhodnutí - 25. kapitola

10. února 2009 v 20:25 | Kumianess |  Těžká rozhodnutí


Po 10ti minutách přiběhl Hidan zpátky se slovy: "Máme problém, Peine."
"To máme! A ne jeden."

"Tohle nemyslím. Zprávy z Konohy. A je to zlý."
"Cože?!" Kumiko otevřela oči a jak vyletěla, praštila se do ruky. Tou ránou na sebe strhla pozornost. "Hidane, co se stalo?!"
"Vědí o nás. Zřejmě kvůli tobě nebo Ayace."
"Kruci!" stiskla Kumiko křečovitě pěsti a zaťala zuby. Přeběhla jí po zádech husí kůže.
"Tentokrát je to fakt zlý! Mají posilu v Písečné a navíc jdou po Kumiko."
"To spíš po Ayace!" zvedla se Kumiko. "Inteligent Itachi totiž odvedl Ayaku přímo z domu jejího starostlivého kamaráda a věrného obyvatele Konohy. Při tom se Itachi tvářil jako vrah, takže kámoš má asi starosti." řekla arogantně. "Když jsme se tam objevili v plášti, tak na nás hned útočil. Myslím, že mu neudělalo problém otevřít hubu, že Ayaka je s Akatsuki." Pein silou zabodl nůž do stolu rozčilením. Kumiko k němu byla nahnutá. Všichni ji upřeně pozorovali a jak hladoví vlci čekali, co z ní ještě vypadne. "Konoha má teď zatraceně velkou sílu. S Písečnou je ta síla třínásobná! Jestli na nás vletí, je po organizaci."
"Tak vletíme my na ně." zvedl se Pein, Kumiko stále opřená o stůl k němu vzhlídla. Deidara k ní přišel. Měla na tváři ďábelský úsměv, bylo vidět, že jí nebude dělat problém, jít proti Konoze. "Ale jestli chceš zdevastovat Konohu, tak to nezvládne dvoučlenný tým. Musíme jít všichni i se sítěmi."
"S tím se počítá." odsekl Pein.
"Zničení takovýho gigantu bude fuška." přidal se Kisame.
"Když ho nezničíme, aspoň ho oslabíme." zazubila se Kumiko a vytáhla nůž, který do stolu zabodl Pein. Dala ho pod krk Sasorimu. "Navíc... Konoze něco dlužíme." přivřela oči a nůž zase sundala. Sasori se na ni podíval, jako by říkal: "Ty jsi největší spratek z Akatsuki." Všichni se nahrnuli do kolečka na jedno místo. Domlouvali plán na zničení Konohy. V tom vylezl Itachi. Vytřeštil oči, když uviděl, co se děje. Nakoukl do hloučku a do očí mu praštil plán Konohy. "C-co se děje?" Pein mu všechno řekl a nezapomněl ho seřvat. To, co řekla Kumiko Peinovi, byla nejspíš pravda. Itachi se po rozhovoru sebral a během několika minut byl zpátky.
"Když ho nezničíme, aspoň ho oslabíme." zazubila se Kumiko a vytáhla nůž, který do stolu zabodl Pein. Dala ho pod krk Sasorimu. "Navíc... Konoze něco dlužíme." přivřela oči a nůž zase sundala. Sasori se na ni podíval, jako by říkal: "Ty jsi největší spratek z Akatsuki." Všichni se nahrnuli do kolečka na jedno místo. Domlouvali plán na zničení Konohy. V tom vylezl Itachi. Vytřeštil oči, když uviděl, co se děje. Nakoukl do hloučku a do očí mu praštil plán Konohy. "C-co se děje?" Pein mu všechno řekl a nezapomněl ho seřvat. To, co řekla Kumiko Peinovi, byla nejspíš pravda.

Všichni dostali chtivé výrazy. Byli natěšení pro to, co se plánuje, co jim okoření život na hodně dlouhou dobu. Kumiko si třela prsty o sebe a šibalsky se usmívala mimo to všechno. Vždycky nenáviděla, když byla středem pozornosti, ale tentokrát, když mluvila jako jediná k Peinovi před Akatsuki, si to užila plnými doušky. Teď se zase stáhla do ústraní a v klidu si plánovala, jak se pomstí všem, kteří ji zavrhovali, jak jim ukáže, čeho všeho je schopná. "Dneska máte pokoj! Naložte se zbytkem dne, jak uznáte za vhodné! Trénujte! Užívejte si, ale večer ať jste tu! V osm večer vás čekám v hlavní hale a projednáme útok!" ozval se Pein a zavřel se v pracovně. Všichni se rozešli, Deidara s Kumiko se chytili za ruku a šli spolu ven. "Ty jsi neskutečná potvora, Kumiko. Větší, než jsem doufal."
"Ále... vzhledem k ostatním z nás, to není až tak markantní rozdíl."
"Cos předvedla dneska, to byl docela slušnej výkon, takhle Peinovi nasadit brouky do hlavy a pak mu tu hlavu ještě zamotat."
"Ale vždyť to je pravda. Radši ať padne Konoha, než my. Nenajdeš tam nic jinýho, než bandu ubohých ninjů co si hrajou na Shinobi."
"Nepřeháníš to trochu? Učili tě, vyrůstala jsi mezi nimi."
"Že jsem mezi nimi vyrůstala, to je fakt. Ale jestli mě někdo něco naučil, tak to byla babička a byly to základy. Dál na mě každej zvysoka kašlal. Spíš se mnou bojovali, než by mi pomáhali. Ale měla bych jim děkovat. To, že mě zavrhli a bojovali se mnou, mě donutilo osamostatnit a zlepšit se."
"A to se jim doopravdy tolik chceš mstít, že jsi Peina bez jeho vědomí přinutila útočit na Konohu?"
"Chci. Těšila jsem se na to odmalička, jak jsem si začala uvědomovat, že do Konohy patřím, jako Kazekage do Bleskové."
"A co chceš jako dělat, až třeba potkáš tátu?"
"Coby? Zabiju ho. Nebo omráčím."
"Ty seš neuvěřitelná."
"Já vím. Ale mě je to jedno. Říkej si co chceš. Ale tady jsem z vás na tom ještě dobře. Sasori zabil nejsilnějšího Kazekage. Ty jsi zařídil, aby umřel Gaara. Itachi vyvraždil svůj klan. Kisame patřil mezi pány z Mlžné. Jste jeden lepší, než druhej. Nehodím se sem snad?"
"Na to, že ti je 17 a že jsi holka..." začal se smát Deidara. Kumiko otočila oči v sloup a vytáhla si svitek. Začala si do něj něco zapisovat. Deidara si k ní sedl a chytil ji kolem ramen.
"Hele, něco by mě zajímalo."
"Co?"
"Měla jsi někoho před tím, než se stalo to mezi námi?"
"No... měla no..." Kumiko si oddechla. "Kluk z vedlejší větve jednoho z nejsilnějších klanů z Listové. Zmlátili jsme se, pak jsem ho sledovala, pak jsme se zmlátili... No ale nic zvláštního. Jen jsme si párkrát dali pusu a to bylo všechno."
"Ty každýho musíš na seznámení zmlátit, co?"
"Tak to neber. Prostě jsem odcházela a najednou mi někdo byl v cestě, tak jsem ho chtěla odstrčit, jenže on se nenechal, jako jiní."
"To mi něco připomíná."
Flashback
"Uhni mi, ty blonďatá nádhero!"
"A co když ne?"
"Uhneš mi buď dobrovolně nebo nedobrovolně!"
"Zkus to." Kumiko se mu vytrhla, vytáhla svitek a hrozivě se podívala na blonďatého kluka stojícího před ní. On si dal ruce do kapes, povolil jednu nohu a znuděně se na ni podíval.
"Jestli mě nenecháš projít, tak budeš bez hlavy!"
"Už se těším." řekl a měl ruce pořád v kapsách. Kumiko kolem sebe roztočila svitek a začala uvnitř něj dělat pečetě. Najednou se ten kluk dostal až za ni a zastavil točení svitku. Pak chytil Kumiko zezadu za ruce. "Už jsem bez hlavy."
"Pusť mě, vole!"
"Nebo co?"
"Ts..." Pak se blonďatý kluk ohlédl a jen řekl: "Kdybych neměl na práci lepší věci, tak..."
"Jenže ty je na práci máš, tak vypadni." řekla dost zle Kumiko a blonďatý kluk ji pustil. Pak zmizel. Kumiko začala zuřit jako nezjednaná a řvát na celý les: "Co si o sobě sakra myslí?! Že je pán zeměkoule nebo co?! Ale já mu ukážu!"
Konec Flashback
"No... to jsem ti ukázala, co?" zvedla Kumiko oči a pak objala Deidaru kolem pasu. Byli spolu na procházce.
"Ale byla jsi úžasná naivka. Trpaslík z Konohy, co se nechce vzdávat."
"To jsem pořád. Ale vyrostla jsem, nevidíš?" mrkla na něj. Oba se rozesmáli a v obětí šli dál krajinou. Sedli si spolu na louku. "Hej, jak ses vlastně dostal do Akatsuki? Já si pamatuju, že jsme se pořád hádali a já pak přišla do doupěte a čuměli jsme na sebe jak dva vrazi, co se chystají do sebe zabodnout kunaie."
"Jednoduše jsem se k nim přidal."
"Ale co tě k tomu vedlo?"
"Prvně jsem testoval svoje umění na obyvatelích Kamenný vesnice a pak jsem utekl. Přidal jsem se k Akatsuki a teď jsem tady."
"Cože? Takže tys..."
"Jo... taky jsem připravil o život pár tetiček a bratranců. Ale co už. Stejně mi o nic nešlo. Pak jsem byl se Sasorim, párkrát jsme se chytli skrz jeho loutky a moje figurky, ale jinak je s ním zábava."
"Jo, Sasori je dobrej kluk. Pamatuješ, jak jsi mi tehdy v čajovně řekl, abych si mu sedla na klín?"
"Dělal jsem si legraci. V tu chvíli bych tě musel okamžitě sundat."
"Takže tys po mě jel už o tak dlouhou dobu dřív?"
"Tobě to všechno nepřišlo divný?"
"Přišlo, ale myslela jsem si, že mi jen chceš udělat ze života peklo. Nevěděla jsem proč."
"Já myslel, že já se ti taky líbím." rozesmál se Deidara.
"No líbil ses mi. A hodně. Ale nějak jsem s tebou pořád chtěla bojovat, než ti ležet v náručí, protože jsi mě pěkně štval. Navíc, já si neuvědomovala, že to je tak jak to je. Ani jsem nejspíš nechtěla. Až s během času jsem zjistila, že všichni, kdo se mi nějakým způsobem líbili, byli proti tobě břídilové."
"A co ten 'fešák', co jsi s ním chtěla jít tenkrát na rámen?"
"Naruto? Možná by se mu dalo říkat i kamarád, ale víš co... ten, kdo první křičí a první útočí. Ale ráda bych ho znovu viděla."
"Dneska v noci se dočkáš."
"No tak v týhle situaci bych ho viděla velice nerada."
"Nejspíš uvidíš. Ale Konoha ti může být ukradená, ne?"
"Jo, to může." Ještě dlouho si povídali a pak se setmělo.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama