Konoha no Chuugakkou [9. díl]

27. února 2009 v 18:00 | Anaphe |  Konoha no Chuugakkou

Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)


"Co když ne?"
"Tak tu budeme takhle stát, dokud nepůjde někdo kolem."
"Jestli tudy vůbec někdo půjde."

"Chceš tím říct, že tudy nikdo nechodí?"
"Tohle je cesta k čtvrti Uchihů. A ti už dneska sotva někam půjdou."
"Ne, tohle nezkoušej!!! Jestli nás někdo uvidí, ve škole z toho bude poprask!!!"
"Těch já už zažil!"
"Ale já ne! Chci bejt neviditelná!"
"To se ti stává často, že děláš opačný věci, než ty, který dělat chceš?"
"Jak to sakra myslíš?!"
"Neměla jsi za mnou lízt, když jsi chtěla bejt neviditelná. Mohlo ti bejt naprosto jasný, jak to dopadne. Nebo sis myslela, že si vyslechnu, jakej jsem idiot a pak s úsměvem v klidu odejdu?"
"No... já... totiž..." Sakuru ale přerušil křik někoho, kdo stál opodál na cestě.
"Sasuke, ty kokote, okamžitě vypadni helpnout mámě!!"
"A co kdybys jí helpnul ty, co, ty hajzle?!"
"Já jdu se Shisuim na metalovej koncert, takže bye bye a užij si to tu, ty lůzre."

"Cože?! Jestli můžeš vypadnout ty se Shisuim, tak nevím, proč zrovna já bych musel rvát prádlo do pračky!"

"No to je ale smůlička."

"Ty hovado!!!" rozčílil se Sasuke a běžel za vysokým klukem, který stál opodál. Sakura ho moc neviděla, ale zahlédla, že ti dva jsou si hodně podobní. Sbalila se a co nejrychleji odešla. Do očí se jí z nějakého důvodu vehnaly slzy, sama to nechápala, ale byla vyděšená, nenávist se v jejím těle bila s touhou. Nemohla domů, její matka by na ní poznala, že se něco stalo a matce se svěřovat nehodlala, jen věděla, kde bydlí Naruto, běžela tedy k němu.




Otevřela zničená dveře bez klepání. Naruto byl zrovna rty přímo u Hinaty, ale v tu chvíli, kdy se otevřely dveře, se od sebe ti dva odtrhli. Ale když Naruto uviděl ubrečenou Sakuru, omluvil se pohledem Hinatě a hned běžel k ní.

"Co se stalo?"

"Ten... ten... ten...IDIOT!!!"

"Jako bych ti to neříkal, abys za ním neběhala... Co ti provedl?"

"Totálně mě zničil!"

"Jak??" Sakura se ještě víc rozbrečela. Hinata nesměle přišla blíž a obávala se o Sakuru.

"Co se stalo, Naruto-kun?"

"Já sám nevím. Potkala Sasukeho a rozhodla se mu hrdinsky vynadat."

"A co jí udělal?"

"Vím já? Nemá na sobě ani škrábanec, fyzicky jí ublížit nemohl."

"To bych od něj ani nečekala."

"Sakuro! Co ti udělal?"

"Já... Řvala jsem na něj, aby se ke mě nepřibližoval. Ale on udělal pravej opak." brečela Sakura Narutovi na rameni.

"Cože? On tě jako to... no...znásilnil??"

"Ne, já jeho!!" vykřikla Sakura. Hinata vyvalila oči a nevěděla, co si o tom má myslet. Uhnula pohledem.

"Cože??" zeptal se tázavě Naruto a dělal různé obličeje, ale ne schválně. To, co řekla, ho hodně zaskočilo.

"Nevím, co mě to napadlo. Ale já jsem bez kluka, kterýho miluju, bez kterýho je hrozně těžký žít. Prostě mi to hrozně chybělo. A Sasuke mě vzal, opřel o strom, asi aby si zjednal autoritu nebo co, jenže asi nečekal, že já toho využiju úplně jinak." Naruto se na Sakuru tázavě podíval, už mu cukaly koutky, ale nechal Sakuru pokračovat.

"Byl prostě blízko a já místo toho, abych se odtáhla, což jsme asi měla, tak jsem se ho ještě víc chytila..." Naruto už se usmíval. Sakura to viděla.

"Ale k ničemu nedošlo!" křikla. "Sice kdyby bylo jen po mým, tak by asi došlo," řekla už tišeji, "ale ani jsem se s ním nekousla!"

"Stejně se divím, že se nechal do takový fáze. Jiný holky k sobě nenechá ani přiblížit a od tebe..."

"Nevím, co to s námi oběma bylo."

"Když jsi utekla za Sasukem, Tak Neji povídal, že nenávist zvyšuje vášeň. Třeba to bylo ono."

"Cože?"

"Jednoduše... Když někoho nenávidíš, tak k němu i cítíš daleko větší vášeň."

"Kdyby byl aspoň šerednej, tohle by se nikdy nestalo."


Hinata přišla z kuchyně a podala Sakuře hrnek s horkým čajem.

"Dík. Spíš bych potřebovala panáka něčeho silnýho."

"Zapomeň."

"Já nechci domů. Byl by výslech. Navíc ze sebe pořád tak nějak cejtím jeho voňavku."

"To se ti jen zdá."

"Co mám do prde*e dělat?! Zítra přijdu do školy a koho uvidím prvně? Zadní lavici a v ní tebe, Kibu a jeho!! Jestli na mě bude zírat, tak na něj vlítnu a začnu ho mlátit jak hysterka, už to vidím."

"Já tě ohlídám, Sakuro. A Naruto zas ohlídá Sasukeho, abyste se k sobě nedostali, než tě to zas přejde. Nebo vás oba."

"Ale je mi trapně vůči Ino, hrozně trapně. Ona je do něj zamilovaná a nemůže se k němu ani přiblížit. Já ho z celýho srdce nesnáším a... však vy víte no."

"Třeba se do něj taky brzy zamiluješ."

"Pochybuju, kluka mám. Sice ne v Konoze, ale pořád ho miluju, i když už to po těch dvou měsících tolik nebolí."

"A to s ním chceš chodit po dopisech?"

"Až budu moct, vrátím se tam, odkud jsem přišla. Bylo mi s vámi strašně moc dobře, až do dnešního večera... Teď už vím, že mě tady bude nadosmrti někdo štvát."

"Ale to se uklidní. A nechce ten tvůj sem do Konohy?"

"Asi by chtěl, ale... nemůže, nemá peníze."

"Aha, tak to je blbý." Dlouho do noci si povídali. Pak šel Naruto Hinatu doprovodit a Sakura zůstala u něho, dívala se na televizi. Pak Naruto přišel, půjčil jí pyžamo a uložil k sobě do postele, sám spal na gauči. Jeho rodiče byli pryč, takže šlo všechno dobře. Ráno se Sakura probudila a Naruto už dělal snídani. V kuchyni byla i Hinata.

"Proč vy dva spolu nechodíte normálně ven?"

"Hinata se bála, že by ji za chvíli znala celá škola, navíc by na ni holky žárlily."

"Tak jste spolu takhle v utajení?"

"Dáš si snídani, Sakuro?"

"Ne, díky, já půjdu hned domů, dneska už je mi dobře a jestli cestou nepotkám Sasukeho, tak bude dál."

"Dobře, jak chceš, ale můžeš kdykoliv přijít, budeme tady."

"Díky." řekla Sakura a zavřela za sebou dveře. Šla k sobě domů, ale najednou jí někdo zakryl oči. Upadla jí slza do jeho dlaní. Chytila ho křečovitě za ruce a rozbušilo se jí srdce. Musel to být on. Na Sakuře byl vidět její stav. Stav chtíče.

"Sasuke...?" pošeptala, ale překvapil ji úplně jiný hlas.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama