Konoha no Chuugakkou [21. díl]

27. února 2009 v 18:26 | Anaphe |  Konoha no Chuugakkou

Konoha no Chuugakkou= Konohská Střední

(pro neznalé japonštiny)


"Asi byste si měl promluvit tady s naším hlavním doktorem."


"Cože?!" zeptal se nechápavě Sasuke a jeho pozornost se přesunula na doktora.



"Je mi líto, Vaší matce už nemůžeme pomoci."

"J-jak to?? Copak...?? Ne, ona nesmí umřít! Proč nemůžete nic dělat?! Přece je vždycky nějaká možnost!!"

"Našel jste ji pozdě. Už bylo po všem, vykrvácela a alkohol na léky byl prudkým jedem. Je mi to líto."

"Co je mi to ku*va platný, že je Vám to líto!! Já chci svoji mámu, slyšíš?!?!" začal Sasuke cloumat s doktorem.

"Rychle, utišující injekci!" křičel doktor. Ale jakmile se k Sasukemu přiblížil sanitář s injekcí, dal mu Sasuke pěstí a utíkal celý zničený pryč, kam ho nohy nesly. Měl výraz, kterého by se každý bál, výraz nezastavitelného šílence. Těšil se, že se konečně setká se svojí matkou tam, kde jí nikdo neublíží, kde bude mít ode všeho pokoj. Na potkání lidem podkopával nohy, všichni kolem něho padali jak hrušky, on sám přes hněv na celý svět snad ani neviděl. Sakura šla na pozdní noční procházku, hlavu měla někde v oblacích a také nekoukala do cestu. Vletěl nejvyšší rychlostí přímo do ní, oba spadli a jeden druhému v náručí letěli několik metrů dál. Sasuke spadnul na Sakuru, ta byla pod ním a chvíli se vzpamatovávala z bolesti, záda měla odřená a všechno jí bolelo. Když otevřela oči a viděla Sasukeho výraz, zděsila se.

"Sasuke! Jsi při sobě??" zeptala se starostlivě. Sasuke měl vytřeštěné oči a zíral někam do prázdna. Sakura se naklonila a podívala se do jeho vyděšených očí. Celý se třásl, takhle ho ještě nikdy neviděla. Ale cítila, že mu musí pomoct.

"Jdi ode mě!!" Sasuke se chtěl odtáhnout a utíkat dál, ale Sakura se nad něj vyhoupla a podívala se mu znova do očí.





"Já tě nenechám, Sasuke. Na to tě až moc nesnáším."

"Jsi úplně sedřená."

"To nic." vynutila ze sebe Sakura úsměv.

"Promiň, že jsem do tebe vlítl."

"Kdybys vlítnul do Karin nebo do Ino..."

"Netoužím po tom je zřídit."

"A mě jo?"

"Jo. Tebe bych nejradši zabil."

"To já tebe taky... Ale... vlítl jsi do mě, třeseš se... Měl bys jít domů."

"Ne, jen tam ne." řekl vyděšeně Sasuke, zíral na Sakuru, jako by ji zoufale o něco prosil. Sakura ho silně chytila.

"Tak pojď ke mě. Uvařím ti čaj, popovídáme si... Zítra do školy stejně asi nepůjdeš."

"Ne..." řekl a následoval Sakuru. Od té doby oba mlčeli. Vešli k Sakuře domů, její matka už spala, proto to bylo snazší. Uvařila dva šálky čaje a donesla je do pokoje. Se Sasukem je beze slova vypili, na Sasukem bylo vidět, že je úplně vyčerpaný. Sakura ho uložila.






"Všichni tě mají za celebritu. Koukají na tebe s odstupem. Všechny zajímá jen tvůj zevnějšek, proto vnitřek nemůžeš dostat ven. Nemůžeš se nikomu vypovídat. Jestli to potřebuješ, udělej to teď." řekla klidně a oddaně Sakura, když Sasukeho přikrývala. Nevěřila, že by ji vyslyšel, ale začal také mluvit.

"Dřív to bylo jiné. Táta pracoval, máma dělala skvělou mámu. Zajímali se jen o bráchu. Nenáviděl jsem ho za to. Táta na něm lpěl, ale pak brácha zdrhnul do Spojených států. Tátu to vzalo, začal pít. Denně se vracel a tloukl mě i mámu. Bylo to tak příšerný. Začal jsem ho nenávidět, celej svět. Začal jsem se učit bojovat, abych mohl chránit mámu, ale vždycky to končilo stejně. Na základce jsem nebyl zrovna hvězda. Spíš malej kluk, kterej pořád hledá, kam padají hvězdy. Učil jsem se a snažil se být jednička. Nikdo mě ale neuznal. Zavřel jsem se do sebe, ale pak se objevila holka, která o mě měla zájem a já se na ni úplně upnul. Jenže pak jsem zjistil, že ona si jen hraje a to mi zničilo život podruhý. Toho kluka, kterej mi skočil do cesty, jsem tenkrát zřezal, že má trvalý následky. A to mě změnilo k nepoznání. Lidé se mě začali chytat. Já přitom začal myslet jen sám na sebe. Holku jsem nechtěl už nikdy vidět. A táta vždycky přišel domů a zbil mámu. Pak se vrátil brácha a chtěl spasit svět klackem. Jen další z několika desítek lidí, který jsem nemohl vystát a nemůžu vystát dodneška. Poslední dny to bylo neúnosný. A dneska to celý skončilo. Zmlátil mámu do krve, podřezal ji, můj brácha zase odjel ze strachu, máma spolykala prášky, zapila je chlastem a já přišel pozdě." Sakuře spadla slza, byla i zděšená, ale nesměla to na sobě dát znát. Sasuke byl s psychikou úplně mimo, celý se začal třást a byl rozhozený. Sakura nevydržela pohled na něho a silně ho objala. Sasuke se k ní přitisknul.




"Sakuro... Děkuju."

"Ne, já děkuju." odpověděla Sakura.

"A kde budeš spát ty?"

"Já si lehnu na gauč."

"Nemusíš, jestli nechceš."

"Hlavně nechci ublížit Juugovi."

"Myslíš, že to, co děláme teď, by mu nevadilo?"

"No vadilo, ale kdyby..."

"Sakuro, to je to poslední, na co mám myšlenky." řekl unaveně Sasuke a posadil se. Sakura se jen tak pousmála a pak vlezla za ním pod peřinu. Sasukeho to překvapilo. Oby mysleli prvně totiž něco jiného. Sasuke tím myslel, že on by se natáhl jinde na zemi a pustil by Sakuru do postele, ona ale myslela, že Sasuke chce, aby spala s ním... Sasuke se na ni tázavě podíval, protože to celé nemohl prvně pochopit.

"Co je? Zas se ti něco nezdá?" řekla ustaraně Sakura.

"Ne, v pohodě." pousmál se Sasuke a zase si lehl.






Oběma se zdály podobné sny, jednomu o tom druhém, do snů se jim vkrádala blízkost ze skutečnosti, když spali vedle sebe. Sakura si ze začátku lehla na druhou stranu postele, ale ve spaní se nekontrolovala a pořád se obracela, až se na Sasukeho úplně nalepila.
 


Komentáře

1 Keriet* | E-mail | Web | 27. února 2009 v 21:15 | Reagovat

AAA ˇ_ˇ dalšííí dílek plsky! =)

2 Arisek | E-mail | Web | 28. února 2009 v 10:11 | Reagovat

Kdy bude dalšíííííííííííííííííííííííííííííí díííííííííííííííííííííííííííííílek? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama