Agony of dead life- Chci žít [1. díl]

24. února 2009 v 18:30 | Anaphe |  Agony of dead life

Stěžujete si někdy na školu? Na práci? Na rodinu? No bodejď... Každý touží po tom, co nemá. Asi vám je jasné, po čem toužím já. Přesně po tom, čeho vy máte plné zuby.


Vidíte mě? A takhle to je denně. Každé ráno o půl osmé takhle sedím před domem na lavičce a čtu noviny, které mi zdarma chodí. A první, na co si nalistuju, nabídka práce. Požadavky? Mmm, maturita, maturita, maturita, vysokoškolské vzdělání, maturita, výuční list...

Brigády? Přednost pro studentstvo, hlavně vysokoškoláci. A, hele... tady... Aha... sice neuvádějí, co chctějí za vysvědčení, ale chtějí kultivovaný vzhled. A když otočím stranu, čtu, kolik berou poslanci za to, že nějak s odřenýma ušima prolezli školu, známí je někam vytáhli a oni zvednou dvakrát denně ruku, jinak spí, pobírají takový hříšný peníze. A já nemám na chleba. Moje chyba. Ale co když vážně chci pracovat? Co když se chci dál učit? Otáčím list novin. A hle!

Soutěž o víkend krásy pro ženy. Prožijte víkend v kosmetickém salónu a ve Velness studiu. To ale fakt nezní zle. Udělala jsem si tam lihovou fixou kroužek, protože se tu píše, že hrát může každý. Dojdu jen na poštu odeslat tuhle přihlášku. Nemůžu nic ztratit.

Řekla jsem si, že to počká, protože jsem dostala hlad. V lednici jsem ještě jídlo měla. Trochu mletého masa, kus sýra, cibuli, okurky a ve špajzu housky. Víte, co je to za potěšení, mít dvakrát za týden teplé jídlo? Těšila jsem se jako dítě na hračku, kterou dva měsíce nevidělo. Sýr krásně voněl, cibule mě rozplakala, ale to nevadilo. Vyloženě jsem se těšila, až si udělám pár sandwichů.



Neděste se mého vařiče... spíš je to gril, který jsem si sama musela přizpůsobit, abych ho mohla používat v bytě. Nu, vím, že to není to nejlepší řešení, co může být, ale když holt jeden utratí veškerý peníze, co dostává, za jídlo, to se pak není čemu divit, že se bojí, že mu chytí barák. Musím se přiznat, že mi tu moc věcí nefunguje.

Už jste viděli jedinou naději na jídlo v plamenech? Ne? Tak teď máte premiéru. Sotva jsem to zapálila, tak ne že mi hořely housky, ale celej sporák. Jo. Jako cvok jsem bojovala o kus žvance a teď mi shoří na uhel!! Začala jsem ječet a pobíhat, jenže v tu chvíli mě nenapadlo, co mám dělat.


Můj mozek mi říkal: "Řvi, to uklidňuje." Nu, tak jsem to udělala. Začala jsem ječet a pobíhat, jenže v tu chvíli mě nenapadlo, co mám dělat.

Moje poplašné zařízení bylo rychlejší, než já. Jenže v tom byl háček. Já vím, jsem věčně nespokojená.

Nevím, jestli se mám radovat, že tady funguje aspoň něco, protože právě to "něco" mi svým způsobem zachránilo ty 4 stěny+to, čemu se dá s trochou fantazie říkat střecha. Otázkou je, jestli by ten plamínek nespravil kastrol vody... Teďka tady kvůli aktivitě pořárního zařízení musím dávat dohromady mojí podlahu, která připomíná bazének pro novorozeňata.

Nu... Musela jsem ten nepořádek poklidit, podlaha už je i tak dost shnilá, ještě aby se mi promáčela. Vzala jsem, co mi přišlo pod ruku a vytírala. A měla tak odpornej hlad, jakej si ani nedokážete představit.


Hodněkrát jsem musela jíst zbytky ze země, tak proč ne spálený maso z grilu?? To přece není tak hrozný. To jsme si říkala kráčejíc přímo k tomu za*ranýmu sporáku. Jenže jakmile jsem se ocitla blíž, tak mě přerazil přes nos hroznej smrad ze spáleniny a k tomu ještě nějaký savo či co. A pak mi to došlo.


Možná se dá sníst ještě spálený jídlo. Ale když ho sežehnete a následně pokropíte skrz na skrz hasícím chemickým prostředkem, už to tak vábný není. Asi půjdu spát zase o hladu. Fakt že mi menší dietka neuškodí. Víte, netloustne se jen při přejídání. Ale i ze špatnýho životního stylu a snížený funkci štítný žlázy. Nemám čas se léčit a nemám peníze na léky.

Už to musí skončit. Nechci už chodit spát o hladu. Vydám se zase na úřady se poptat po těch nejpodřadnějších pracech. Aspoň mi někdo zaplatí sociální, zdravotní, já dostanu minimální mzdu a nepolezu hladem po zdi nebo se slámou po střeše, aby mi nezatýkalo do bytu. Tři měsíce, už to trvá moc dlouho. Sedmnáctiletá holka musí žít, ne přežívat.
 


Komentáře

1 Misaki Sayuri | E-mail | Web | 24. února 2009 v 22:11 | Reagovat

Skvělý ^^

2 modrá-víla | Web | 24. února 2009 v 22:22 | Reagovat

jak jsem slíbila, hlatací fanoušek hlásí příchod! :) dobře napsaný, má to nápad a strhující děj (nechci ho nějak zlehčovat, ale čte se mi to moc dobře ;)

3 SimushineQ | Web | 27. února 2009 v 17:55 | Reagovat

Naprosto ale naprosto skvělý! A vůbec nepřeháním! Nevíc oceňuji nápad, děj a ten styl jakým píšeš ^^

4 Keriet* | 4. března 2009 v 16:32 | Reagovat

Moc pěkně udělaný totiž vvíš jak to myslím =) m+ se hodně líbí ta barva =)

5 KociL | 8. března 2009 v 9:08 | Reagovat

Samyce to je seksy prostředí :)

6 Milda | Web | 9. března 2009 v 15:27 | Reagovat

Skvělýýý Kum,v tomhle díle bych nic nezkritizoval!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama